Shrnutí sezóny 2007

Když se zpětně podívám na proběhlou závodní sezonu, byla to pro mne určitě opět další obrovská zkušenost. Vyzkoušela jsem letos věci, které jsem v životě neabsolvovala a zjistila jsem, že i když se ne vždycky výsledek povede podle mých představ, vždycky je spousta věcí, které si ze závodu odnáším. Možná taky proto jsem letos absolvovala víc závodů než kdy předtím a vůbec toho nijak nelituji.

Letošní rok jsem rozdělila na dvě sportovní odvětví. Ač se můžou zdát dosti podobná, přesvědčila jsem se, že tomu tak je jenom zdánlivě. Jezdila jsem buď cyklistiku nebo triatlon. Cyklistiku za Hervis- Duratec team o.s. a triatlon za Tri- club Jablonec. Oběma těmto teamům patří samozřejmě velký dík, protože ne vždy je jednoduché obětovat například několik triatlonových závodů na úkor jediné časovky, která si žádá speciální přípravu a naopak.

Celá sezona začala soustředěním v Chorvatsku, kde jsem se snažila potrénovat na silnici. Samozřejmě jsem i plavala a běhala, ale jelikož jsem tam byla s cykloteamem, převládalo kolo. I první závody byly cyklistické. Nejdřív to byl závod v Pesci v Mad’arsku (můj první silniční závod v životě). Pěkný závod, nebýt organizátora, který mě poslal jinam a díky tomuto ujela jsem o 10km víc a přišla jsem o stříbrnou…

Přípravu na triatlonovou sezonu jsem ale nepodceňovala a rozhodla jsem se běžet štafetu na Hervis půlmaratonu - takže asi 5km. Byl to opravdu docela slušný úprk a povedlo se mi vyhrát mou kategorii. Potom přišlo takové menší tour po Českém poháru na silničním kole, což pro mě byla opravdu asi největší zkušenost - ostatní holky to jezdí většinou odmalička, takže jsem se snažila od nich odkoukat, co se dalo. Byly to závody v Soběslavi, Pičíně, kritérko v Plzni a závod v Plzni. Následovalo XC v Teplicích, kde jsem dobrovolně řekla, že potřebuji ve zdraví odjet na Mistrovství Evropy v Xterra, takže si nehodlám zlámat ruce a nohy - kdo tam byl, asi pochopí, že pro člověka, který pohár XC nikdy nejel, byl tenhle závod nedobře zvoleným začátkem.
Další závod opět na MTB- závod Kolopro na Orlíku a den poté závod v Benešově u Děčína - ČP silnice. K tomuto závodu bych jen řekla, že byla škoda, že tam nebylo moc holek, je to takový závod „mírně kopcovitý“ a bylo by to určitě zajímavé zápolení. Před Mistrovstvím Evropy jsem se rozhodla ještě zkusit můj první olympijský triatlon a to v Brně. Hodně velká zkušenost a zároveň ujištění v tom, že triatlon není jen cyklistika.

Mistrovství Evropy byla dlouho očekávaná akce a v podstatě se jí podřizoval celý trénink. Šlo jak o evropský titul, tak o nominaci na Havaj, takže jsem věřila, že se mi závod povede a zvládnu obě věci jednou ranou. Nakonec se to opravdu povedlo a já měla titul mistryně Evropy, nominaci na Havaj a 10. celkové místo mezi ženami na ME.
Bohužel jsem cestou zpět onemocněla, takže jsem ještě odjela MČR v sprinttriatlonu v Poděbradech a pak jsem musela vynechat jeden cyklozávod, MČR v Xterra a jeden závod v Xterra ČP.

Přišla na řadu skoro měsíční příprava na MČR v časovce, která byla sice nakonec zrušena, ale já si z ní odnesla poučení, že ani ty závody, které podle názvu vypadají jako závody vysoké úrovně nakonec nemusí doopravdy dospět k předpokládané kvalitě. Ale mou první časovku životě jsem absolvovala a jela jsem ji stejně jakoby se počítala, takže účel splnila - měla jsem si na tento typ závodu udělat názor a můj názor i přes to, že mě tam málem zabil valník, je vesměs kladný, proto bych určitě chtěla časovky jezdit častěji.