Dále jsem se připravovala na Xterru na Hluboké, která letos nebyla nominační, ale u mě určitě neztratila na hodnotě. Tenhle závod je pro mě vždycky zážitek. Nakonec z toho bylo 4. místo v elite. Chci tímto upozornit na číslo „4“, protože je to asi mé osudné číslo, alespoň pro sezonu 2007. V dalším závodě Xterry v Brně jsem byla totiž opět 4. v elite.

S teamem HDT jsem se vydala i na Karlštejn tour 2007, což bylo zároveň MČR v půlmaratonu. Musím říct, že masové závody, kde člověk nemůže jet své maximum, ale musí dávat pozor, aby někoho náhodou nesejmul, nejsou můj šálek kávy…

Do Dánska na Xterru jsem bohužel neodjela, ale vynahradila jsem si ji extrémně těžkým závodem v Karlových Varech, což bylo MČR v olympijském triatlonu. Skončila jsem na 5. místě v kategorii do 23let. A hned další víkend jsem se potrápila v Rakousku, což byla jedna z nejtěžších Xterr, které jsem kdy jela. Připomínalo mi to trochu svěťák na MTB s rozplaváním předtím a vyběháním potom. Obhájila jsem ale opět 1. místo v kategorii do 25let, takže jsem měla dobře nakročeno k výhře Xterra European tour.

Měla jsem naplánováno ještě pár dalších závodů, ale vzhledem k tomu, že jsem byla často nemocná a přecijen jsem se chystala na MS na Havaj, radši jsem tyto závody obětovala a soustavně jsem se připravovala na vrchol sezony.

Bylo toho hodně a ještě mě čekalo Mistrovství světa na Havaji. Odjela jsem do USA dřív, abych se stihla pořádně připravit na nejtěžší závod sezony. Počasí mi neuvěřitelně přálo, takže jsem mohla jak jezdit na kole v krátkých, tak plavat a běhat celé dny úplně bez obav z nějaké nemoci. Přesto jsem onemocněla hned po příjezdu do USA. Rychle jsem se z toho dostala a trénovala jsem hodně volně, abych něco neuspěchala.
Musím uznat, že jsem byla hodně smutná, když moje tělíčko nezvládlo klimatizaci na Havaji a onemocněla jsem znovu - 3 dny před závodem. Ale nedělala jsem si z toho hlavu. Byla jsem příliš daleko a trénovala jsem celý rok příliš pečlivě na to, abych se vzdávala. Proto jsem absolvovala sérii zábalů, stříkátek do krku, léků proti horečce a vitamínových bomb. Ještě den před závodem nic moc, ale ráno před závodem už to ušlo, takže jsem se vydala na mé 2. Mistrovství světa.

Plná očekávání, ale zároveň strachu z toho, že to moje napůl nemocné tělo nezvládne. Plavání zvládlo průměrně, kolo pro něj bylo trošku horší, přeci jen byl velice horký den a jelikož tam předtím byly horečky, připadalo mi, že se každou chvíli uškvařím, ale z kola podle neoficiálních výsledků přijíždím 1., podle oficiálních 2., což v tu chvíli nevím.
Do běhu jdu naplno, ale jen chvíli, protože si začínám uvědomovat, že to je pro moje srdíčko příliš velká zátěž. Bije jako o závod a já se začínám strachovat, jestli to vůbec doběhnu. Je to natolik extrémní závod, že nikdy nevíte… Předbíhají mě 2slečny z mé kategorie, ale jsem natolik vyděšená a vyčerpaná, že jim nedokážu nastoupit.
Proto se v cíli musím smířit se 4. místem. Největší radost mám ale z toho, že jsem vůbec dokončila. A že je ta náročná sezona za mnou.

Jsem mistryní Evropy, vyhrála jsem European tour a jsem 4. na světě. Dosti velký dárek za tu dřinu. Dostala jsem ještě jeden dárek před MS od mého milého pana trenéra - 3 týdny volna, až doběhnu MS. A musím říct, že to je ten nej dárek - člověk si hrozně odpočine a zároveň nabere další chuť do tvrdého trénování na další sezonu.

Takže… letím vstříc dalším nelehkým hodinám, abych mohla další rok zažívat to, co v sezoně 2007!