Cesta do USA

Má cesta na Havaj začala vlastně už 2 týdny před závodem. Dva dny před odletem jsem si sehnala krabici na kolo a den před odletem jsem se začala balit. Vůbec jsem netušila, co budu asi potřebovat- jela jsem na 3 týdny pryč, na závod, ale mohla jsem si vzít pouze jeden kufr, protože se mnou cestovalo ještě kolo. Proto jsem to nepřeháněla a trvalo mi asi jen 2 hodiny, než jsem byla připravena vyrazit.
Na letišti šlo všechno hladce, ale trošku jsem se bála- můj první let v životě a hned sama a ještě s tím velkým balíkem, který kdyby se ztratil, bylo by zle…
Nakonec jsem vše přežila a 14. října přistávám na letišti J. F. K. v NYC. Teta spolu s ní a jejím manželem Carlem v autě a ubíráme se domů. Mají dům kousek od New Yorku. Tady se ale moc dlouho nezdržíme a hned druhý den odjíždíme do Delaware, kde je jejich letní dům.
Hned poznávám, že se tady nechodí pěšky, natož pak běhá nebo jezdí na kole, proto jsem v očích místních asi blázen, když tady „lítám“ sem a tam a snažím se zvyknout si na písek pod nohama a jiný vzduch, než ten, na který jsem zvyklá z domova.
Moc to ale nepřeháním- vím, že to, co mě čeká za pár dní nebude legrace, proto si říkám „ šetři síly, děvenko nebo to nezvládneš“.
S tetou a Carlem každý den vstaneme, ne nijak brzy, a asi hodinu snídáme- spousty ovoce+ nějaké to pečivo. Potom následuje můj trénink. Chodím běhat do zdejšího parku. Chtěla jsem v tomhle parku i jezdit na biku, bohužel se tu smí jezdit jen po asfaltu, takže si horského bikingu opravdu moc neužívám, o to víc ale běhám, protože vím, že běh bude na Havaji nejtěžší. Odpoledne potom odpočívám nebo se jedu na chvíli projet. Večer jdeme na večeři. Tenhle tréninkový týden opravdu rychle utíká. Teta mi poskytuje absolutně perfektní zázemí- skvělé jídlo, hodně času na odpočinek, vozí mě do parku na tréninky a hlavně má vždycky nějaký rozptylující program, díky kterému si vůbec neuvědomuji, že mě za týden čeká opravdu důležitý závod.

Po týdnu přilétá i maminka, které Carl nabídl, zda by nechtěla vidět závodit svou dceru, což mamka odsouhlasila, ale nemohla na tak dlouhou dobu odejít z práce, proto ke mně doráží až v den mých 20. narozenin- 21. října. Necháváme ji chvíli vydechnout a jde se slavit. Tatínek mi při odletu řekl, že slavit budeme až se vrátím a že prý chce slavit i medaili, čímž jsem se dost pobavila, opravdu jsem neodjížděla s přehnanými ambicemi. Pamatuji si na mou kvalifikaci na Hluboké a musím říct, že 2 týdny po tříměsíční vážné nemoci jsem si tenhle závod moc neužila. Je to sice už nějaký čas, ale Havaj bude těžší, což je pro mě skoro nepředstavitelné.

... na Havaj !

Za tři dny odlétáme na ostrov a já jsem pořád spíš v takové „dovolenkové“ náladě. Hotel je přímo na pláži, tak se jdu hned podívat na moře. Je to kafe, ale je už tma, tak se radši nekoupu, bojím se mořských potvor. Další den se hned jedu zaregistrovat a doufám, že se mnou někdo alespoň trochu počítá, protože ještě týden před závodem nemám potvrzeno, že byla doručena přihláška k tomuto závodu, z čehož jsem dost nervozní, ale kdybych závod nejela, byla by to alespoň pěkná dovolená:o)
Naštěstí je vše v pořádku. Jedu si projet ukázku cyklistické trati, cestou potkávám většinu české výpravy a přibližně za dvě hodiny si projíždím trasu společně s nimi. Je velmi prudké slunce a dosti horko. V duchu se modlím, aby nebylo stejné při závodě. (mé modlitby byly k ničemu- v den závodu je nejvyšší teplota za celých 5 dní mého pobytu )
Další den si jdu na chvíli zaplavat a trošku se projet po ostrově. Odpoledne je přednáška o plavání v moři, na kterou mě teta s mamkou a Carlem vezou a na které se dozvídám spoustu užitečných rad ohledně plavání, ale i cyklistické části a různých ostatních věcech- jako doplňování tekutin v oblastech s tropickými teplotami atd..
Den před závodem jedou teta, mamka a Carl na výlet k vodopádům Hana (teta se tak jmenuje, tak je chce vidět), ale mě nechávají na hotelu, abych byla na závod odpočatá. Jdu k moři, fotím, polehávám, koupu se a nijak se nevzrušuji tím, že25/11/07která ale přišla vhod- hodně jsem si odpočinula. Večer je slavnostní Xterra večeře, na které jsem byla jen chvíli, protože jsme měli naplánovanou večeři společně s mojí „support skupinou“.  :o)
Po večeři hajdy do postele- kolem jedenácté- za 7 hod vstávat...